Josef Pecinovský, jeden z najpopulárnejších autorov českej fantastiky osemdesiatych rokov, sa vracia na literárnu scénu so sériou temných distopockých príbehov zo sveta diela, ktoré vydal už v roku 1990, zo sveta Plástve Jedu. Josef Pecinovský sa narodil v roku 1946 vo Varnsdorfu a vyštudoval Střední prúmyslovou školu chemickou v Ostrave. V roku 2014 nám autor predstavil hneď tri knihy zo sveta Plástve a to Děti Plástve 1,2 a Plástev v ohrožení. Následne v roku 2015 bol vydaný aj posledný diel, ktorý celú sériu ukončuje a nesie názov Válka Pláství. Pán Pecinovský bol veľmi ochotný a poskytol nám rozhovor, v ktorom sa môžme dozvedieť o ceste k vzniku celej Plástve Jedu, ale aj o budúcich plánoch autora.
1. Keďže už dlhé roky píšete knihy, tak predpokladám, že aj rád čítate. Ktorá kniha je vaša najobľúbenejšia?
Těch je! Ale tuším, že byste byl nejradši, kdybych uvedl jen jeden titul. Vždycky to byl a navždy zůstane Tajuplný ostrov, přestože jsem od doby, kdy jsem jej poprvé četl (1958) dostal do ruky spoustu jistě kvalitnějších děl. Ten román má v sobě něco nepostižitelného, něco, co dokázalo uchvátit dvanáctiletého chlapce a vést ho za ruku do neuvěřitelných dobrodružství, a je tam i něco, co mi už tenkrát řeklo – proč bys nemohl napsat taky něco takového? Ostatně, po letech jsem to udělal, asi před pěti lety jsem sepsal román inspirovaný trilogií Julese Verna, kde jsem se pokusil sledovat osudy Thomase Ayrtona (kdysi padoucha, později čestného muže) a doplnit i ty detaily z jeho života, o kterých slavný Francouz pomlčel. Bohužel, v dnešní době se podobné dobrodružné romány už nenosí, nakladatel se zatím nenašel.2. Čo Vás vlastne viedlo k písaniu vlastných kníh/ poviedok?
Částečně jsem odpověděl už v předchozí otázce; byla to tak trochu touha – být jako ON. Něco takového je samozřejmě nemožné, takže jsem rád, že jsem zůstal svůj. Ale odpovím tak trochu po vzoru spisovatele Mudry (Nosov – Neználkovy příhody). Ten tvrdil: „Když si sednete k tomuto stolku, okusíte pohodlí a rázem pocítíte nutkání psát.“ Mudra sice zatím žádnou knihu ještě nenapsal, ale to nutkání psát, to skutečně existuje, a pan Nosov to dobře věděl. Kdykoliv zapnu počítač, pocítím nutkání psát. A tak píši.
3. Kedy približne ste začali písať a ako sa volá vaše úplne prvé dielo?
Úplně první dílo propadlo sítem času, a já jsem je nedávno vyhrabal. Pochází z roku 1958, což zhruba dává odpověď na první část otázky. V těchto dobách probíhala tak zvaná Soutěž tvořivosti mládeže, tedy STM. Účast – povinná. Kdybych měl recitovat, vyhnali by mě ze sálu, kdybych měl zpívat, tak by v okruhu pěti kilometrů lekly všechny ryby. Jediná šance – psát. V pozůstalosti své matky jsem našel rukopis starý skoro 60 let, a u toho poznámka – vysílali v rozhlase, dostal 60 Kč. Tak vida, dostal jsem i honorář! A název té dvoustránkové nesmyslné story o hrdinných mladých nálezcích kradených předmětů? Na koupališti. Škrtnuto. V podzemí. To zůstalo.
4. Mohli by ste tým, ktorí ešte sériu Plástev nepoznajú, v rýchlosti načrtnúť, o čom je táto séria?
Představte si svět, který je tak přelidněný, že celý povrch kontinentů je zastavěn do výšky několika set metrů… Tak takhle asi ne, to si každý přečte v anotaci. Zkusím to jinak. Jedná se o fantastickou vizi přelidněného světa, kdy kontinenty nestačí už pojmout tu nesmírnou masu lidí a začne se stavět do výšky, až takřka celý povrch všech pevnin utone pod nesmírnou, gigantickou a morbidní zástavbou. Do tohoto světa jsem vrhl několik virtuálních lidí (povětšinou hodných a docela spravedlivých, ale i nějakého toho padoucha) a připravil jsem jim nepěkné zážitky, za což se jim tímto omlouvám. Ten svět je totiž zvrácený, a ač technologický rozvoj v mnohém předčil dnešní dobu, zejména v konstrukcích staveb a genetickém inženýrství, organizaci lidské společnosti vrhl zpět o několik tisíc let a vlastně tak vznikly jen dvě vrstvy lidí (napsal bych třídy, ale to se v dnešní době nesmí). Vyvolení a pracující. Lidé a trubci (někdy i dělnice). Trubci jsou bytosti zcela bezprávné, geneticky upravené tupé, jednostranně zaměřené, mající s člověkem společný někdy už jen vnější tvar. Ale přesto to dává prostor k malé vzpouře, která může dorůst do velkých rozměrů. V plástvi neprobíhají jen sociální revolty, v plástvi se i krade, podvádí, uplácí, vraždí, a nakonec se i válčí. A pokud někdo získá moc, pak s ním není k vydržení, a nejde ho vlastně ani zabít, protože mrtvé je možné regenerovat a ti povstanou jako bájný Fénix, aby dál kolem sebe plivali jed a mstili se na nevinných. A to tím nejzvrácenějším způsobem. Zvlášť jedno děvče si vytrpí své… Ale, to bych už prozrazoval mnoho.
5. Kde ste brali inšpiráciu pri tvorbe sérií ako Plástev alebo Kroniky nové Země?
To kdybych věděl! Sešlo se několik inspirací. Jeden z mých přátel mě pořád ponoukal, abych napsal příběh na motiv přelidnění, což mi stále nešlo do pera (pardon, do stroje), ale jednoho dne jsem se potuloval po náměstí Republiky a když jsem hodil oko nahoru, spatřil jsem něco podobného jako ti dva pánové na titulní straně nejnovějšího vydání Plástve jedu. Obchodní dům Kotva, to není nic jiného než plástev. Samý šestiúhelník. Úl… A kdyby se to kapánek protáhlo do výšky…
S Kronikami nové Země to je trochu jinak. Především, ten název série dostala až při druhém vydání v roce 2007 a je to vlastně myšlenka Tomáše Němce. Původní můj záměr byl zcela prostý a navíc zištný. Žijeme v tržní společnosti, proto se za to nestydím. Pošlu nakladateli román, on jej vydá a já dostanu honorář; tehdy (ca 1991) se dalo psát i kvůli penězům, docela slušně to vynášelo a nějakou dobu jsem se zabýval myšlenkou jít na volnou nohu. Ale když naznačím, že by mohlo být pokračování, mělo by být už jednoduché vydání dalších dílů. Od myšlenky není daleko k činu. Vejce – larva – kukla – imago, čtyři vývojová stadia hmyzu jsou čtyřmi vývojovými stadii nové, vyšší bytosti. Až na to, že to tak úplně nezafungovalo, honoráře šly dolů, náklady klesaly, trh se zasytil, a o poslední díl (Věčné imago) už nikdo neprojevil zájem, takže spatřil světlo světa až po 15 letech, ale to nevadí, série je kompletní a má i svůj název. Nakonec jsem kvůli zisku začal psát knihy ze zcela jiné oblasti.
6. Prečo práve plástve?
Myslím, že už jsem na to odpověděl. To bylo náhlé vnuknutí, pohled na stěnu Kotvy až do nebes.
7. Po prečítaní niektorých vašich diel je zrejmé, že máte radi sci-fi. Čítate však aj iné žánre?
Nepochybně, bez toho se člověk neobejde. V hojné míře čtu turistické průvodce, je to praktická záležitost. Občas klesnu tak hluboko, že čtu návody k obsluze různých technických zázraků, a někdy taky jízdní řády. Ale teď vážně. Přiznám se, že literatura sci-fi je v současnosti u mne už v menšině, velmi rád čtu detektivky a v posledních letech jsem přišel na chuť klasice (Balzac, Dickens, Baar, Hašek aj.). Od klasiky mě odradily učitelky literatury na základní škole, a tento odpor jsem překonal po víc než 50 letech. Ale dobře jsem udělal.
8. Bolo pre Vás ťažké docieliť vydanie sérii ako napríklad Kroniky nové Země alebo Plástev a čo by ste odkázal tým, ktorí by chceli tiež raz vydať svoju vlastnú knihu?
Některé knihy se píší a vydávají prakticky samy a člověk má pocit, že mu je nakladatelé rvou z ruky. Jde jen o to, najít mezi nakladateli spřízněnou duši, a to se mi dvakrát podařilo. Tím prvním byl Ivo Železný, který bohužel už s vydáváním knih skončil, tím druhým je Zdeněk Pobuda, majitel a šéfredaktor nakladatelství Epocha, který vydal s nadšením obě série a s nemenším elánem se chystá na další.
Vzkaz pro ty, co chtějí vydat vlastní knihu? Prostý: talent, řemeslo, trpělivost. Ale možností je spousta, především Internet. Především by nikdo neměl propadnout stihomamu, že jeho prvotina je umělecký zázrak – to se podaří jednomu z tisíce. Klidně vyvěste svá díla na Internet, určitě si jich někdo všimne, a pokud zaujmou někoho vlivného, máte vyhráno. Ale i potom vás čeká spousta práce.
9. Pracujete momentálne na niečom novom? Ak áno mohli by ste nám niečo o tom prezradiť?
Neustále pracuji na něčem novém, nemohu jaksi bez toho žít. Pokud pominu Windows 10 a Office 2016, nezbývá než hovořit o beletrii. Umím psát jen sci-fi, tak u toho zůstanu. Nová (čtyřdílná ?) série ponese pracovní název Areston. Námět samozřejmě není originální, v poslední době si pouštím filmy z prostředí vězení umístěných mimo Zemi, abych byl v tomto ohledu v obraze. A Areston takovým vězením je. Koule o průměru jeden kilometr, obíhající kolem Slunce a každých osm let se přibližující Zemi na tak dlouho, aby se mohly jednotlivé směny vězňů jakž takž vystřídat. Uvnitř existují jakés takés podmínky k životu pro desetitisíce odsouzených. Netřeba říkat, že svět Arestonu je krutý, a momentálně se snažím zachovat míru krutosti tak, aby se dobře zamýšlený záměr neproměnil v bezcenný krvák. Hranice je velmi tenká…
A aby toho nebylo málo, tak jsem uposlechl výzvy a zapojil jsem se do akce Román na šest nádechů – Šest nevinných. Genezi lze sledovat na Facebooku. Se skupinou přátel jsme se rozhodli napsat knihu (detektivku) v jednom záběru během 72 hodin, a během dalšího týdne ji uvést na knižní trh.
10. Plánujete sa ešte do sveta Plástve vrátiť?
Jak tak sleduji hodnocení čtenářů, je patrný díl od dílu nesmělý pokles, který by se mohl záhy proměnit v pád. Zdá se, že čtenář je nasycen a autor vyčerpán. Ne že by tam nešlo nic nového objevit, vymyslet, dotvořit, zkonstruovat, ale nejhorší vždy je namontovat na základní kostru příběh. Takže dílo, které by neslo název Návrat do plástve, zatím není reálné, ale jak říká klasik: „Nikdy neříkej nikdy.“
Tak jsem překvapena, jak mi tedy jeho knihy nesedly, tak rozhovor je na jedničku, odpovědi mají šmrnc a celkově si tedy naprosto upravuji pohled na pana Pecinovského. :-D
OdpovedaťOdstrániťZapomněl jsi zmínit, že sis při autogramiádě nechal podepsat všechny knihy najednou, to mi přijde jako dobrý zážitek!
Tak je dobre, že meníš pohľad :D no a ok to doplním.... :D :D
Odstrániť