Petr Schink, mladý český autor pochádzajúci z Ostravy, ktorý sa v roku 2006 predstavil na českej literárnej scéne so svojou prvotinou s názvom Špinavá práce. Jedná sa o zbierku noirových SF detektívnych poviedok odohrávajúcich sa v originálnom prostredí. Od tohto roku je autor pravidelne "aktívny" a vydáva nové a nové diela. Rok 2015 rozhodne nebol výnimkou a Petr Schink prichádza s akčnou steampunkovou novinkou Jak lvové. Jedná sa o príbeh ľahkomyseľného pištoľníka Fastyngera van Hautena, ktorého sme mali možnosť spoznať už v diele Století páry.
1. Keďže už dlhšiu dobu píšete svoje vlastné príbehy, tak predpokladám, že aj rad čítate. Ktorá kniha je vaša najobľúbenejšia?
Po desetiletích intenzivní četby se už asi nedá říci, že by nějaká kniha byla má nejoblíbenější. Určitě je ale pár zamilovaných, na které rád vzpomínám a v průběhu let jsem se k nim často vracel. Něco mi daly, ale člověk se musí posouvat pořád dál a nacházet si nové „nejoblíbenější“. Ve své době jsem určitě zbožňoval Tolkiena, Zelazneho, Moorcocka, Sapkowského, Gemmella, Darrella Schweitzera a spoustu dalších. Prostě celou tuhle iniciační skvadru fantastů, kteří vyrůstali ve zlatých devadesátých. Postupem času se k nim přidali Powers, Gaiman, Neal Stephenson nebo Dan Simmons. Zkrátka dobří vypravěči příběhů, kteří do svého díla dokáží přidat něco navíc – hutnou atmosféru, podnětnou myšlenku. Už hezkých pár let čtu taky dobré detektivky z ranku americké drsné školy od Chandlera přes Parkera po Lehaneho.
2. Čo Vás vlastne viedlo k napísaniu vlastných kníh/ poviedok?
Asi jsem měl tehdy ničím neopodstatněný pocit, že to, co jsem si přečetl, bych zvládl sám a nejspíš ještě mnohem lépe. Ale možná ještě silnější podnět byl poslat své druhé literární já na neobyčejnou cestu a za dobrodružstvími, kterých bych se já sám asi nikdy neodvážil. Anebo jsem prostě MUSEL psat. Vyberte si.
3. Kedy približne ste začali písať a ako sa volá vaše úplne prvé dielo?
Pokud nepočítám slohové práce typu „napište příběh na dané zadání“ to byla asi povídka Velké prádlo, kterou jsme tehdy obtěžoval redakci časopisu Nemesis. Přistál jsem v sekci začínajících „nadějných“ autorů a dostal od paní kritičky hrozně za uši. Samozřejmě zaslouženě, i když tehdy jsem to tak nevnímal. Povídka byla docela obyčejná dvoustránková vykrádačka Sapkowského Zaklínače s hroznými stylistickými chybami. Naštěstí mě to od dalšího psaní neodradilo a snad jsem si z té kritiky i něco vzal. A po těch dvaceti letech to už ani nebolí... skoro.
4. Mohli by ste tým, ktorí o knihe Jak lvové nič nepočuli v rýchlosti načrtnúť o čom toto výborné dielo je?
Takže mimo to, že je výborné je ještě i geniální a průlomové! Ale vážně, knížka volně navazuje na povídkovou sbírku Století páry, která čtenáře zavedla do světa, ve kterém se sváří síly prastaré metafysiky s nově objevenými výdobytky průmyslového věku. Města ožila syčením a funěním parních strojů a v ulicích se mimo džentlmanů v cylindrech procházejí i třímetroví uměle vyšlechtění pracovní trolové. A právě tímto světem se protlouká pistolník a dobrodruh Fastynger van Hauten, kterému jsem v knize Jak lvové hodil na hrb ještě i starost o válečného sirotka Abelia. A právě o tohoto klučinu někomu hodně jde. Dokonce tak moc, že jej neváhá unést a Fastyngera přitom skoro zabije. Slovo skoro je v tuto chvíli podstatné, protože mi umožňuje prohnat mého pistolníka skoro čtyřmi stovkami stran neustávající akce, akce a akce.
5. Kde ste brali inšpiráciu pri tvorbe vyššie spomínaného diela Jak lvové?
Mám rád industriální prostředí a jak jsem zjistil, dokážu vidět a popsat krásu nebo minimálně fascinaci i ve věcech, které by leckoho naplnily spíše odporem. Rozpadající se industriální budovy, špína a rozklad, to je materiál, ze kterého spřádám své příběhy a mí hrdinové mi za to asi nejsou zrovna vděční. Určitě by si rádi užili občasi i nějakou tu procházku růžovou zahradou obklopeni jednorožci kadícími duhu, ale to si vybrali špatného autora.
6. Prečo práve "Svět monstrózních plechových korábů, kráčejících parních strojů, mechanických rytířů" a kde ste pre toto všetko brali inšpiráciu?
Viz výše, ale můžu jmenovat určitě ještě jeden inspirační zdroj a to byla svého času počítačová hra Arcanum. Tohle RPG od tvůrců hry Fallout pro mě byla vstupní brána do světa steampunku. A svou roli určitě hraje i Ostrava se svými kdysi opuštěnými industriálními kolosy, polosesutými vysokými pecemi a kilometry dlouhými hady ocelových potrubí, ve kterých čas pomalu a neúprosně vyhlodává rezavé díry.
7. Bolo pre Vás ťažké docieliť vydanie tohto diela a čo by ste odkázal tým, ktorí by chceli tiež raz vydať svoju vlastnú knihu?
Ve světě fantastické literatury se pohybuju už nějaký ten rok a vydavatelé už zhruba tuší, co můžou od mého psaní očekávat. To znamená, že se ani příliš nezdráhají přijmout mou knížku. Pokud se jim tedy náhodou nezdá příliš krutá a bestiální, jak jsem jednou slyšel. Každopádně s knížkou Jak lvové jsem problém neměl. Spíš jen trochu s tím podivným názvem vyseknutým z básně Jana Nerudy.
A dobrá rada pro začínající konkurenci? Pište, pište, pište. Obesílejte literární soutěže, začněte s povídkami a zkuste si něco vzít z kritiky, i když se vám zaručeně nebude líbit. Mě se taky nelíbí, ale občas se i trefí.
8. Pracujete momentálne na niečom novom? Ak áno mohli by ste nám niečo o tom prezradiť?
Momentálně si užívám klid po tlaku dokončovacích prací na Jak lvové. Určitě se plánuju ještě vrátit do světa mého druhého hlavního hrdiny Charlieho Parkera a vymést s ním pár výpočetních center i gangsterských doupat. Zatím jsem si střihnul krátkou povídku, která by se měla co nevidět objevit v časopise Pevnost.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára