Overdead Books Blog: Rozhovor 03 - "Dokonce jsem se za to své „grafomanství„ styděl,..."

"Ten příběh nosím v hlavě už skoro deset let a prošel se mnou dlouhou cestou, během které jsme se změnili. Oba. Já zestárl a (možná) zmoudřel, on povyrostl a (snad) dozrál. Poslední dobou se pokouším sledovat fantasy scénu, abych věděl, jakou šanci má můj příběh uplatnit se na českém knižním trhu. Je na něm opravdu těsno a neznámý autor spolu s neznámým hrdinou to asi jednoduché mít nebudou. Proto jsem se rozhodl představit svůj příběh prvním čtenářům vlastními silami." Jan Dobsensky, autor zaujímavo vyzerajúceho sveta, sveta plného túhy a hľadania, autor Yorranovho sveta, bol veľmi ochotný a poskytol nám rozhovor, v ktorom sa môžete dozvedieť nie len niečo viac o Yorranovi, ale aj o ceste k vzniku tohto sveta.

1. Čoskoro bude medzi knihy-chtivých ľudí vypustené vaše nádejne vyzerajúce dielo Yorra, takže predpokladám, že taktiež rád čítate. Ktorá kniha je vaša najobľúbenejšia?

To je docela obtížná otázka. Nemám-li tuhle odpověď jen tak odbýt, začnu oklikou. Možná někdo z tvých čtenářů bude znát film, který dnes již patří do kategorie filmů pro pamětníky. Je to Malý velký muž s Dustinem Hofmannem. Hlavní hrdina v něm vypráví příběh svého života, který dělí do různých období. Vypráví, že měl indiánské období, potom pistolnické, obchodnické atd. Pokud bych svůj život rozdělil podobně, tak by každému období vládl jiný favorit. V mém předpubertálním období to byli jednoznačně Tři mušketýři A. Dumase. V teenagerovském věku (i když dříve se tomu říkalo jinak) to byl asi J. London a jeho Bílý den. Pak přišlo vysokoškolské období duchaplných hospodských debat o světě a životě, kdy má člověk pocit, že všemu rozumí a vše stojí za ..... Tehdy jsem hledal něco více intelektuálního a v centru mého zorného pole se objevil E. Hemigway a jeho Sbohem armádo, Komu zvoní hrana a Pohyblivý svátek. Poté přišlo mé podnikatelské období, kterému naprosto jednoznačně dominovaly Hospodářské noviny :-).

To poslední období bych nazval tvůrčí a v něm je ta paleta nejpestřejší. Určitě P. Coelho – Alchymista, Forrest Carter – Škola malého stromu a z humoru mě fakt baví D.Adams a Stopařův průvodce galaxií. No a pokud zabrousíme do fantasy, tak jednoznačně J.R.Tolkien a Silmarillion.

2. Čo Vás vlastne priviedlo k písaniu vlastných literárny diel?

Až budu znát odpověď na tuhle otázku, tak se mi dost uleví. Netuším.

3. Kedy približne ste začali písať a akým menom ste pomenovali vaše úplne prvé dielo, ktoré ste vo svojej mysli vytvorili a následne na papieri sformulovali?

Jsou lidé, kteří píší od dětství, povídky, básně. Já jsem naprosto netypický případ, protože kromě několika básní a fejetonů, které jsem napsal z recese během mých středo- a vysokoškolských studií žádné literární dílo neexistuje. Pro mě se stalo psaní formou terapie v období posledních šesti letech. Prostě jsem si jednoho dne sedl ke stolu a zůstal u něj sedět a psal a psal. Tak trochu jako Forrest Gump ve filmovém zpracování, když se rozběhl a běžel a běžel, aniž věděl kam a proč. Taky jsem netušil, proč vlastně píšu a kde a kdy to mé psaní skončí. Dokonce jsem se za to své „grafomanství„ styděl, což mi možná vydrželo tak trochu až dodnes J. O tom, že bych něco, někdy mohl publikovat, jsem dlouhé roky vůbec neuvažoval. K těmto úvahám mě dovedly až „příznivé recenze“ mé rodiny, jejíž členové byli moji první čtenáři.

4. Mohli by ste tým, ktorí ešte o vašom pripravovanom diele Yorran - Poutník nepočuli v rýchlosti načrtnúť o čom toto dielo približne bude?

O touze, hledání a cestě, jak stojí v podtitulu knihy. Všechno ostatní je tak trochu vedlejší.

To, že je ten příběh zasazen do fantazijního světa, je vlastně tak trochu náhoda. Někdy jsem sám na pochybách, kam ten svůj příběh vlastně zařadit a kdo jej vlastně bude číst. Ale žánr fantasy je, díky světu kde se děj odehrává, asi nejblíže. Korektorka, která mi pomáhá se stylistickými korekturami a pravidelně píše do Fantasy planet mi řekla, že to určitě není klasická fantasy. Ale líbilo se jí to :-).

5. Kde ste vlastne brali inšpiráciu pri tvorbe tak ohromného sveta akým je už spomínaný Yorranov svet?

Od malička mě fascinovaly pověsti a báje. Začal jsem starými řeckými bájemi o Achillovi, Herkulovi, Perseovi a dalších. Následovali ruské byliny (v době, kdy jsem byl školou povinný byla ruská literatura taky povinná) např. o Ilju Muromcovi, kterému věnoval část svého díla J.Červeňák, jehož dílo se mi z tuzemských autoru¨ů zamlouvá nejvíce. Potom přišli na řadu středověké balady (v tehdejších časech už hůře dostupné) např. O Rolandovi, O Tristanovi a Isoldě, O Siegfriedovi a Brunhildě a samozřejmě nemohu zapomenout na rytíře kulatého stolu krále Artuše. No a dnes patří k mým oblíbeným indická Bhagavadgíta, neboli Zpěv vznešeného.

Všechny tyhle příběhy jsou vlastně fantasy příběhy jen napsané pro posluchače a později čtenáře z jiných kultur a doby. A všechny spojuje stejný motiv. Je až k nevíře, že se za ta dlouhá staletí a tisiciletí ještě neokoukal, neoposlouchal a čtenáře a posluchače neomrzel. Tím motivem je hledání. Myslím, že není tak důležité, zda vítězství, pomsty, pravdy, lásky a dosadit si v podstatě můžete skoro cokoliv. Jsou to zkrátka příběhy o lidské touze najít a porozumět. Ve všech vystupují, tak jako v každém fantasy příběhu, bohové a nadpřirozené bytosti. Jejich existence tam však není samoúčelná, protože ztělesňují to, co hledáme a co potřebujeme poznat a odlišit. Dobro a zlo, lásku a nenávist, sílu a slabost. A právě to se z těch příběhů můžeme naučit. Dnes žijeme v divné době, kdy jako by se všechno překrývalo a prostupovalo a nic není jednoznačně dané. Všichni máme stejný problém. Poznat co je správné a co špatné. Na ten zmatek v našich hlavách pak reagujeme netečností a apatií. Ideální stav pro ty, kteří chtějí rozhodovat za nás. Proto si myslím, že trocha toho pohádkového koření náš život jen obohatí.

6. Vďaka Yorranovi, teda vďaka jeho zaradení môžeme predpokladať, že máte radi fantasy. Čítate však aj iné žánre?

Myslím, že na tuto otázku jsem již odpověděl. Řekl bych, že mi v podstatě na žánru nezáleží. Hledám, přitahují mě příběhy o lidech a jejich životní cestě, takovéto to Parsifalovo hledání Svatého grálu. Je mi v podstatě lhostejné, zda to bude historický román, thriller, sci-fi nebo fantasy. Aby mě příběh zaujal, musí mi zabrnkat na nějakou vnitřní skrytou strunu. Pokud hovoříme o fantasy, tak v tomto žánru jsme tuhle „chemii“ cítil především u J.R.Tolkiena.

7. Ako to zatiaľ vidíte s budúcnosťou Lavenovej Kroniky a vlastne celého Yorranovho sveta?

Teď trochu odbočím. Zjistil jsme, že na potencionální čtenáře působí název knihy tak, že očekávají příběh nějakého hrdiny se jménem Yorrân. Budou možná překvapeni, že se v prvním díle s postavou toho jména vůbec nesetkají. Yorrân by mohlo být samozřejmě i jméno, ale to slovo má i další významy. Dnes sám nevím, jak to s ním vlastně dopadne :-). Abych se však vrátil k jádru otázky. Yorrân bude určitě pokračovat. V současnosti je ze dvou třetin hotova 2.část, v hlavě mám i osnovu třetího a ... Nebudu předbíhat, uvidíme jak čtenáři přijmou ten první, protože od toho se bude odvíjet vše ostatní. Lavenova kronika je pracovní název „učebnice dějepisu a zeměpisu“ Yorrânova světa. Nutný předpoklad pro mou práci. Existuje ve formě několika desítek stran poznámek, dokončených i nedokončených povídek a pojednání a hlavně se pořád vyvíjí a mění, tak jak na Yorrânovi pracuji. Dokážu si představit, že pokud bych někdy dopsal Yorrâna do konce (doufám, že to tak brzy nebude, protože mě to baví), tak by mohla Kronika vyjít jako samostatná kniha. Ale to je v tomto okamžiku „opravdová“ fantasy.