Kladivo na čaroděje predstavuje populárnu českú sériu knižiek Jiřího Pavlovského, ktorých hlavnou úlohou je pobaviť čitateľa svojou nespútanou akčnou a šialenou zábavou! Táto série predstavuje niečo ako televízny seriál štýlu C.S.I. len vo forme kníh a odohrávajúci sa v Prahe okorenenou mágiou, démonmi a všeličím možným, ale hlavne šialeným. Felixov Jonášov podivuhodný tým už deviaty krát rieši zvláštny, paranormálny prípad, tentokrát v podaní Dareka Šmída!
Nováček série přichází tentokrát s hodně krvavou a šílenou jízdou. Pondělí jako malované! U ranní kávy se zmasakruje firma plná bankéřů; v městském parku něco ukusuje lidem hlavy; gigantické psí bestie si v podzemí brousí zuby na hlavní chod. Pro Felixův tým to začíná jako klasická fuška, ale už odpoledne je z toho klasický boj o holý život. Poučení? Pes je občas nejlepším přítelem člověka až ve chvíli, kdy ho tráví v žaludku. Na břehu řeky ožívá mrtvá zvěř, technomagická zařízení hučí pod chodníkem, pražské letiště se chystá na přistání armádního speciálu se čtyřnohou atomovkou na palubě... A to je teprve pondělí.
UKÁZKA Z KNIHY ŽRÁDLO PRO PSY (Kladivo na čaroděje 9, Darek Šmíd)
Byl to pocit, co Felixe přimělo otočit hlavu.
Stál jen na dva kroky za ním: drobný muž, na tváři lehký úsměv, mohutná vlna perfektně
střižených blonďatých vlasů. Fialový oblek, luxusní košile s límcem, který působil, že mu
natahuje krk, saténová kravata v barevném vzoru čínské Danxie a semišové boty do špičky.
Ruce si držel za zády, nohy rozkročené. Postoj bojovníka, který tenhle souboj vyhrál, ještě
než vstal ráno z postele.
„Co jsi zač?“ řekl muž. Mluvil tiše, nezřetelné chvění v hlase.
„Údržbář,“ řekl Felix.
„Všechny údržbáře v téhle budově znám jménem.“ Stisk čelistí. Neuróza. Či nedočkavost.
„Co jsi zač?“
„É... uklízečka. Někam mi sem spadnul košík se savem.“
Bryskní úsměv. „Všechny uklízečky v téhle budově neznám jménem. Ale všechny jsem ojel.
Co. Jsi. Zač?“
„Turista! Ztratil jsem se. Dů jů nou ze vej tů vencelsplac?“
„Hm.“ Úsměv pohasl, zachvěl se ret. „Tak CHCÍPNI!“
Ve chvíli, kdy muž vyřkl hlásku „p“, mu Felix a) posvítil baterkou do očí a b) kopl ho mezi
nohy.
Efekt akce a): zornice v mužových očích se v proudu světla ani nepohnuly.
Efekty akce b):
- b1): Felixova kost holenní narazila na nohu, kterou mu muž nastavil do cesty;
- b2): muž mu chytil nohu rukou;
- b3): druhou ruku sevřel v pěst a prolomil Felixovi koleno na druhou stranu.
„Co chceš dělat teď, hm?“ řekl blondýn.
Felix zatnul zuby. „Vyhrát Nobelovu cenu míru... abych tě s ní moh umlátit k smrti.“
O dvacet pět metrů výš se Klaudie rozloučila s policistou Hlavatým a vyrazila s Walterem po
schodišti dolů. Začouzené a spečené zdi kancelářského pekla změnily barvu na zářivkově
bílou.
„Takže spolupráce Krotitelů prduchů s policií hlavního města je v naději?“ zeptal se Walter.
„Snad,“ řekla Klaudie. „Uvidíme, co nám zjistí Felix. Jestli zabodujeme, tak nás budou třeba
zvát už ne jen proto, abych někomu rozbila manželství, ale jako oficiální konzultanty.“ Sešli
do mezaninu. „Páni. Dovedeš si to představit? Byli bychom ofiko. Už žádné spoléhání na to,
že na nás někdo náhodou narazí, že nás zavolá něčí příbuzný nebo že bude mít Felix tušení...“
Blížili se k přízemí. „Prostě bychom jen dělali svou práci. Brali zakázky. Kasírovali na
živnostňák.“
Walter si odfrkl. „A já bych mohl konečně dělat z domova. Budu Senior Executive
Necromancer... No, tady jsme každopádně hotoví, ne?“
„Jo. Snad Hlavatý pozná, že máme recht,“ řekla Klaudie. „Tohle už se nás netýká.“
Pak spatřili, jak se vstupní halou před nimi v krvavé šmouze plazí Felix, nohu v koleni
zlomenou v děsivém úhlu, a rve se s blonďatým mužem v potrhaném fialovém obleku, jemuž
z rozbitého nosu prýští krev a který tříská Felixe pěstmi v neustávajícím rytmu.
„Skupina ef!“ zděsil se Walter. „Co dělá skupina ef tady nahoře?“
Klaudie mu věnovala tvrdý pohled. „Waltere,“ řekla, „pracuj.“
Walter polkl, nadechl se a zavřel oči.
„A ty – nech ho bejt!“ Klaudie se rozeběhla a ve výskoku strhla blonďáka z Felixe. Odkulili
se po zemi, muž se v rotaci zastavil, jako by si zvolil zpomalit film, v němž hrál hlavní roli, a
plynule vyskočil na nohy rovnou do bojového postoje, zatímco Klaudie letěla dál halou.
Walter vydechl a otevřel oči.
Zpoza něj od schodiště vyklopýtal pan žárovka a hlavou, zatavenou v plastiku, se vrhnul
proti blondýnovi. Walter vnímal každý úder, který mu rukama pana žárovky zasadil. A vnímal
také, že pozornost blonďáka se pozvolna odvrací od ožehlé mrtvoly a začíná se soustředit na
něj, jejího loutkáře. Jedeš! špitl vnitřním hlasem. Já tady vůbec nejsem! Jen tu tahám za
nitky!
„Felixi!“ Klaudie pohlédla do Felixova rozbitého obličeje. „Budeš dobrej?“
„Vy...“
„Jo, my jsme v pořádku, my–“
„Vy!“ sípal Felix a kašlal krev.
„Jo, Walter se o to postará – my jsme v pohodě!“
Felix se pořádně nadechl. „Vincence!“
Klaudie vytřeštila oči. Nad hlavou jí prolétl pan žárovka. O pár metrů dál se jeho hlava
roztřískla o stěnu pod plazmovou obrazovkou. Zářil na ní název firmy a pod ním citát: „If you
want a friend on Wall Street, get a dog.“ – Carl Icahn. Klaudie viděla, jak muž ve fialovém
vyrazil k Walterovi. Vytrhla z kapsy mobil a stiskla tlačítko pro zrychlenou volbu.
„Už se mlátíme?“ ozvalo se v telefonu.
„Ano, Vincenci,“ řekla. „Už se mlátíme.“
Walter se díval na svá vlastní záda očima mrtvol, která do vstupní haly poslal ze
zmasakrované kanceláře. Když s Klaudií hledal nějakou použitelnou pro výslech, zmapoval si
pár z těch, které byly ještě použitelné (včetně dam, které byly ještě použitelné) – přesto ale
cítil, jak se z mnohých, jež k sobě teď hnal dolů po schodech, vymotávají vnitřnosti a
odpadávají končetiny. No co, doběhne-li aspoň jedna, tak od něj toho blondégénéra pořád
ještě...
Walter v mrtvole vykulil oči. Viděl jimi, jak v hale míří blonďák jeho osobě pravým hákem
na spánek. Rozhlédl se mrtvolou kolem sebe. Po schodišti se válely další, pod nimiž
popraskaly nohy a kotníky, a tahle právě zakopávala přes rozmotaná střeva té, kterou poslal
v první linii... ach!
„Quelle horreur...“
Mužova pěst dopadla na Walterův spánek, Walter šel k zemi a skrumáž ohořelých mrtvol
napadala pod schodiště jak obsah roztrženého pytle s odpadky po vydařeném barbecue.
Chladič obrovského chrysleru roztrhl policejní pásku a proboural se prosklenými dveřmi do
budovy, pneumatiky ve vlně explodujícího plastu a skla dosmýkaly až k Felixovi s Klaudií.
Vincenc vyskočil ze dveří a zvolal: „Takže dobré odpoledne!“ Spatřil Klaudii, jak se k němu
belhá se zkrvaveným Felixem; kupu ohořelých mrtvol pod schodištěm; haldu policistů, kteří
se s vytřeštěnýma očima a kvéry v rukou ženou do haly. „Kdepak je vrchní zhebloklátič?“
řekl.
Klaudie ukázala na zem. Vstupní hala vypadala, jako by si na ní dal Jackson Pollock
hranolky s kečupem, ale čmouha uprostřed byla rozpoznatelná na první pohled. Rozměry
Walterova těla měl Vincenc v oku.
„Vy – do auta,“ řekl. Žíly na krku se mu začaly vzdouvat, jako by jimi prolézal jeden krteček
za druhým s tím, že najde kalhoty v jeho hlavě. „Já – za ním.“ Rozeběhl se pod schodiště.
Felixovi pulzovala v hlavě bolest z přeraženého kolena. Znovu ale cítil i něco ve svém břiše.
Démonické embryo se pootočilo. Prudký, tuhý pohyb, jako když zárodek kopne mamču v
osmém měsíci do tračníku. V koleni ho bodlo. Střetl se s Vincencem očima. Vincenc roztáhl
tvář v divokém úsměvu. Policisté nevěděli, na koho mají mířit dřív.
„Hlavatý mě zná,“ řekla Klaudie. „Nemůžeme jen tak zdrhnout.“
„Naposled tě viděl nahoře,“ řekl Felix. „Musíme zdrhnout co nejrychleji.“
Klaudie si představila, co všechno by musela Hlavatému vysvětlit. Útěk byl lepší
alternativou. Otočila se na Vincence a řekla: „Bacha na blonďáka.“
A Vincenc řekl: „Hajzly ve Stromovce.“
Zazubil se a vyrazil po čmouze z haly; Klaudie s Felixem se vyškrábali do pobrukávajícího
chrysleru, z jehož chladiče se valil dým stále temnějšího odstínu; Klaudie dupla v panice na
plyn; vůz zaburácel; policisté zakřičeli „Ani hnout!“; Felix se naklonil přes Klaudii a zapnul jí
pás a řekl „Až pojedem zácpou“; Klaudie zařadila zpátečku a dupla na to; kola zakvílela; Felix
povolil ruční brzdu; chrysler sebou trhnul; v řevu motoru se prohnali halou; policisté
odskočili ode dveří; auto třísklo do zdi a zadním nárazníkem rozšplíchlo zbytek hlavy pana
žárovky; Klaudie dupla na spojku; Felix tam vrazil jedničku; noha stlačila plyn a ruce
přehmátly po volantu a dýmající chrysler vyrazil ven do pondělního rána – do sněhu, který
tiše a v barvách poblikávajících majáčků policejních aut dopadal na dopravní zácpu v pražské
Vinohradské ulici.
Felixem zmítal pocit rozdvojení. Potřeboval být na dvou místech naráz. Přál by si bájného
dvojníka, jakého si američtí prezidenti nechávali kout ve věčné bouři nad ústím venezuelské
Catatumby. Chtěl dostat Klaudii pryč a současně pomoct Vincencovi najít Waltera. Ale s tím,
co mu právě teď zbývalo z nohy, potřeboval čas na regeneraci. Aspoň chvilku.
Poslední, co Klaudie viděla ve zpětném zrcátku, než chrysler vklouzl do řeky aut, byla tvář
policisty Hlavatého. Běžel k jednomu z policejních vozů. Uvědomila si, že tímhle momentem
její „oficiální spolupráce s policií“ končí.
Nehledě na všechno ostatní.
Chrysler vyskočil na kolejový pás a bokem třísknul do projíždějící tramvaje. Klaudie
vykřikla, ruce jí vyletěly vzhůru. Až po chvíli si uvědomila, že pořád ještě jedou. A že Felix drtí
svou zdravou nohou tu její na pedálu a jednou rukou manévruje volantem mezi desítkami
aut.
A měl pravdu, s tím pásem – hodil se, než se dopravní zác pou probili až do Stromovky, kde
chrysler v sílící chumelenici shodili do Vltavy a sedli si na lavičku poblíž veřejných toalet. Felix
potřeboval pár minut, než se embryo v jeho útrobách přestane chovat jako rosomák ve
ždímačce.
Více v knize ŽRÁDLO PRO PSY (Kladivo na čaroděje 9, Darek Šmíd), Epocha, září
Autor: Darek Šmíd
Vydavateľ: Epocha
Počet strán: 160
Prevedenie: paperback
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára